Co mi sport vzal? STRACH. Co mi dal? SEBEDŮVĚRU.

Víte, jsem poměrně introvertní člověk, i když se tak vůbec nejevím. Vždycky jsem byla ta holka, která byla všude vidět a slyšet. Působím vyrovnaně, sebejistě a otevřeně. Jsem takový ten rebel a bavič kolektivu. Pravdou však je, že tohle všechno byla vždycky jen taková bublina, do které jsem schovala veškerou svou nejistotu, velmi nízké sebevědomí a strach. A že jsem v tom byla vážně dobrá.


Celý život mě provázela úzkost, obava z neúspěchu a pocity marnosti. Chtěla jsem zkusit asi milion věcí, ale chyběla mi odvaha. A přitom se jednalo o úplně obyčejné činnosti, nad kterými se nikdo jiný ani nepozastaví. Např. navštívit fitko, zajít do bazénu, do sauny, na hodinu fit-boxu, začít se učit bojová uměním, cestovat, psát články, sjet řeku na raftech, nechat se tetovat atd. Nikdy jsem nikam nechtěla jít sama, neustále jsem se obávala, že se ztrapním, že mi to nepůjde, že na to nemám. Vše jsem pořád odkládala na dobu Až budu hubená, až budu pevnější, až budu mít kondici, až tohle a tamto. Přijde Vám to divné? Mně taky. Ale i když jsem věděla, že je to nesmysl, nemohla jsem si pomoct.

Proč a kde se vzal ten strach tady rozebírat nebudu, protože to sem nepatří. Ale můžu Vám říct, že NENÍ SNAD NIC TĚŽŠÍHO NEŽ PŘEKONAT STRACH A ZMĚNIT POHLED SAMA NA SEBE.

Co se změnilo? Stačilo udělat jeden malý krůček. JEDEN MALÝ KRŮČEK K TOMU, ABYCH MOHLA UDĚLAT DALŠÍCH TISÍC KROKŮ A JÍT STÁLE DÁL. 

Pochopila jsem, že čekat na nějaká Až a spoléhat na ostatní, že mě všude povedou za ručičku, to mě nikdy nikam neposune a můj život bude jen další Až a Kdyby.
Kdybych si to tenkrát neuvědomila a nezašla do fitka, kam jsem tak strašně dlouho chtěla jít, ale neměla jsem odvahu a které se stalo mou neskutečnou vášní a láskou, můj život by byl určitě nadále jen tou bublinou, v které jsem se schovávala. 

JAK MI SPORT POMOHL ZMĚNIT ŽIVOT?

Víte, když jdu cvičit, běhat, jezdit na bruslích, jsem to jenom já a moje hlava. Jsem ten typ člověka, kterému v hlavě neustále běhá miliarda myšlenek za minutu, přemýšlím pořád a o všem. Někdy se to už stávalo nesnesitelným, především před spaním. Často jsem přemýšlela o tom, co bych ráda dělala, snila jsem, představovala si a tak jak to v té hlavě začalo, tak to i skončilo, protože nakonec mě vždycky přepadly obavy a napadlo mě asi 1000 důvodů, proč je to vlastně nemožné.

Sport mě naučil žít sama se sebou, se svou hlavou. Naučil mě pracovat se svou myslí.
Jak? Když jdete ráno běhat, svítá, nikde nikdo, jen Vy, příroda, zpěv ptáků – věřte mi, že za takové situace prostě NEMŮŽETE MYSLET NEGATIVNĚ. Opravdu – zkuste to, já Vám garantuji, že to nelze. Protože prostě endorfiny. A když se svou hlavou a endorfiny ovlivněným myšlením strávíte tolik hodin týdně, jako já, neexistuje možnost, že to na Vás nebude mít pozitivní dopad.



POHYB MĚ doslova OSVOBODIL OD STRACHU. Začala jsem přemýšlet jinak. Došlo mi, že nemusím jen snít, ale si můžu ty sny plnit. Že přemýšlet může být i velmi osvobozující. Že neexistuje jediný důvod, proč bych něco nemohla zkusit a proč bych něco nezvládla. Že všechno je právě jen o té naší hlavě a způsobu, jakým přemýšlíme.

Víte, ještě před rokem bych se ani neodvážila pomyslet, že budu někdy takhle šťastná. Že budu mít odvahu uchopit veškerou svou životní pohodlnou jistotu a jednoduše ji zahodít i přes to, že mě od toho nejbližší okolí odrazuje. Že najdu ten onen důvod, pro který jsem ochotná obrátit svůj život naruby.

Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že můj sen o tom, že budu ta "fitness" holka, kterou jsem vždy potají chtěla být a nikdy se to ani neodvážila říct nahlas, natož v to doufam, bude jednou skutečností. Že mohu někomu pomoci zkvalitnit život, že pro někoho budu inspirací a motivací, že někomu mohu pomoci být lepší verzí sám sebe. Mám pocit, jako bych žila svůj sen. Konečně mohu říct, že svůj život žiju přesně tak, jak jsem vždy chtěla.
Sport mi dal sebedůvěru, naučil mě mít se ráda, vážit si sama sebe a ODVÁŽIT SE BÝT NA SEBE OPRAVDOVĚ HRDÁ. Naučil mě přestat přežívat a začít žít. Už kolem sebe nemusím tvořit bublinu sebevědomé, vyrovnané a otevřené osoby, protože teď už taková doopravdy jsem. A věřte mi, že takhle se veřejně vyzpovídávat na sociální síti, je ten největší projev otevřenosti ever.

PS1: Miluji film Alenka v říši divů od Burtona. Znáte? A tam zaznělo: „Stává se mi, že jsem schopna do snídaně uvěřit i v 6 nemožností.“ A tohle přesně vyjadřuje to, co mi sport dal.



PS2: Přibrala jsem přes 2 kg (viz foto - bez zatahování břicha, nastavování do "lepších" úhlů apod.). Že je plavková sezóna? A víte co? Je mi to jedno. :D Protože i takhle se mám ráda. I takhle jsem na sebe hrdá. I takhle se sebou umím být spokojená. A hlavně vím, že budu-li chtít, ty dvě kilča budou zase rychle dole (i bez diet a hladovění). I tohle Vám sport dá.


Takže - najděte si pohyb, který budete milovat, který Vás bude naplňovat pocitem štěstí, bude Vás bavit a pomůže Vám změnit život a udělá Vás lepším, odvážnějším, vyrovnanějším člověkem.